TOP 5 historických bitevních scén

Bitevní scény jsou opravdovou třešničkou na dortu každého historického filmu. Díky pečlivosti některých filmařů, jsou mnohé bitvy velmi přesnou studií reálných střetů a dobové vojenské taktiky.

Pro tento žebříček jsme brali v úvahu pouze bitvy, v nichž se bojovalo především chladnými zbraněmi. Moderním bitvám se budeme věnovat zvlášť.

5. místo. Mongol – Čingischán

(Režie: Sergej Bodrov, 2007)

Na horské plošině se schyluje k rozhodující bitvě o dalším osudu Mongolska.

Temudžin a jeho politický rival Jamukha proti sobě postavili dvě obří armády.

Nepřátelé jsou v přesile, ale Temudžin je takticky nadanější.

Bitva je pro nás zajímavá hlavně jako ukázka mongolského válečnictví.

Mongolská armáda nedisponovala pěchotou, která by jen zdržovala. Její hlavní výhodou tak byla pohyblivost.

Jezdci dokázali rychle udeřit na jedno místo a pak se stáhnout.

Budoucí čingischán vysílá vpřed malou skupinu obrněných jezdců, kteří své dvě šavle používají jako kosy.

Po úvodním střetu se stahují a lákají nepřátelský hrot do léčky.

Jamukha pak velí k frontálnímu útoky.

Finální střet filmaři zahalují tmou a bouří, což je pro diváka rozhodně škoda.

Čingischán vítězí a posléze dobývá polovinu tehdy známého světa.

4. místo.  Orel deváté legie

(Režie: Kevin Macdonald, 2011)

Velitel Marcus má ze své pevnosti nehezký výhled.

Divocí Britové zajali jeho patrolu a jednoho po druhém nebožáky popravují.

To nový velitel nemůže nechat jen tak.

Zorganizuje úderný oddíl … a vyráží v jeho čele.

Jediná možnost, jak proti přesile uspět, je vytvoření  bojové formace, zvané Želva.

Scéna je tak krásnou studií této slavné římské bojové taktiky.

První řada kryje svými štíty přední linii, boční řady boky.

Ostatní vojáci používají štíty k ochraně útvaru seshora.

Vytváří tak kompaktní útvar, který Římané používali především při dobývání pevností.

Vojáci se dostávají až ke svým zajatým druhům, kolem nichž vytváří kruhovou obranu.

Záchranná akce probíhá úspěšně.

Na scénu však přichází eso v rukávu barbarů.

11 válečných vozů jsou již silou, které takto malá jednotka nemůže vzdorovat.

Přesto velitel nedovolí, aby vozy kosily jeho muže beztrestně.

Opět dokazuje svoji srdnatost, za kterou však platí.

3. místo Bitva u Stirlingu ve filmu Statečné srdce

William Wallace přebírá velení armády složené ze Skotských rolníků.

Té se bojovat nechce.

Wallace však umí bojovníky vyburcovat.

A má také svůj plán.

I přes mnoho historických nepřesností se jedná o skvělou ukázku středověkého válečnictví.

Zásadní složkou každé armády byla v té době těžká jízda.

Tu skotové neměli, naopak Angličané poslali své obrněné jezdce v první vlně.

Ve standardní bitvě by taková síla Skoty rozdrtila. Ti se však těsně před útokem vyzbrojeni dlouhými kopími semkli do takzvaných „schiltronů“ (šiltronů), útvarů podobných falanze.

Produkce filmu měla problémy s ochránci zvířat, umírající koně se jim zdáli až moc skutečné. Ve skutečnosti byly při bitevních scénách použity mechanické repliky.

Útok těžké jízdy selhal a tak Angličané poslali do útoku pěchotu, proti které byli skotští dobrovolníci již více než vyrovnaným soupeřem.

Scény bitvy jsou dosti drastické a krvavé. Ve filmu bylo však ve skutečnosti daleko více brutálních záběrů, ale při testovací projekci je diváci nepřijali a film se hodně prostříhal.

Poslední jednotkou, která měla sílu rozhodnout bitvu ve prospěch angličanů, byli jejich slavní lučištníci.

Ti však byli rozestavěni na kopci bez krytí tak nešťastně, že je snadno zmasakrovala skotská lehká jízda.

Skoti si tak konečně vydobyli svobodu.

2. Místo. Bitva v Germánii ve filmu Gladiátor

(režie: Ridley Scott, 2000)

Římský generál Maximus vybojoval pro svého Císaře mnoho skvělých vítězství.  

Jeho muži k němu chovají hluboký respekt.

Nyní ho čeká poslední bitva tažení. Hordy sjednocených germánských kmenů jsou v adrenalinovém rauši a doslova se třesou na boj.

Maximův zástupce velí k útoku. Římané zahajují lukostřeleckou přípravu a zasypávají barbary šípy a zápalnými střelami z katapultů

Římská pěchota semknuta do formací zvaných „manipula“ se vydává na steč.

Manipula byla menší verze řecké falangy a mnohem lépe se v ní na bojišti manévrovalo.

Maximus vyráží v čele jízdy a krytý lesem se vydává na obchvat protivníka.

Pěchota obou armád se střetává s nebývalou zuřivostí.

Římané se potýkají i s Berserkry, obrovskými severskými bojovníky známými svojí zuřivostí.

Maximus a jeho jízda však barbarům vpadá do zad.

Na tento taktický tah nestačí ani statečnost barbarů.

Římané dokazují svoji dominanci.

1. místo Bitva u Gaugamél ve filmu Alexandr Veliký

(Režie: Oliver Stone, 2004)

V roce 331před naším letopočtem došlo k zásadnímu střetu v makedonsko-perské válce.

Alexandr Veliký se u Gaugamél postavil ohromné armádě Darea 3.

Na řecké straně bojovalo 40 000 pěšáků a 7000 jezdců.

Dareus byl v přesile, jeho vojsko čítalo patrně kolem 60 – 100 000 mužů.

Makedonské bylo sice početně slabší, převyšovalo však Peršany svojí organizací, disciplínou, pružností velení a zkušenostmi z četných bojů.

Režisér Oliver Stone zobrazil průběh bitvy přesně tak, jak uvádí dobové prameny.

Scéna je tak skvělou studií bitvy, která je dodnes považována za jednu ze základních ukázek taktické dokonalosti.

Sřed Alexandrova vojska tvořila těžká pěchota s 6m dlouhými oštěpy, tzv. sarisami, organizovaná do falangy.

Alexandr velel jízdě na pravém křídle.

Dareius zůstává během bitvy na středu své formace, obklopen 10 000 elitními bojovníky.

Proti Alexandrovým hlavním silám posílá pěchotu, válečné vozy a jízdu …

Levému křídlu makedoňanů velí Parmenion. Ten bojuje proti velké přesile, ale drží se statečně.

Útočí proti němu mnoho válečných vozů, proti kterým makedoňané používají nacvičenou taktiku. Pro vozy dělají na poslední chvíli ve formaci průjezdy a pak je likvidují jednotky v druhé linii.

Alexandr roztahuje své pravé křídlo, čímž vylákává nepřátelskou jízdu.

Dareius vidí slabé místo na středu řecké armády a velí k frontálnímu útoku. Tím se však odkrývá.

Alexandr skrytý oblakem zvířeného prachu vyráží z pravého křídla přímo do mezery na středu Perské formace.

Je jasné, že bez krále se obří armáda rozpadne.

A ten si až moc pozdě uvědomuje svou chybu. Bitva je ztracena.

Alexandr může prchajícího vladaře dohnat a zabít.

Jenže jeho levé křídlo již nápor dlouho nevydrží.

Dareiova smrt musí počkat.